Ovce
Ovce se liší od koz tím, že mají předoční a meziprstní žlázy a ploché čelo. Příčně vrásčité rohy se stáčejí hlemýžďovitě dolů. Ocas není plochý a zespoda lysý, nýbrž obrostlý srstí. Ovce jej nosí svěšený dolů. Samci v době říje nepáchnou. Na bradě nemají vousy.
S kozami se do značné míry shodují způsobem života. Žijí také ve vysokých horách. Středem jejich rozšíření je Střední Asie, která je bohatá na různé druhy ovcí. Odtud se táhnou bydliště ovcí do jižní Asie, kde jeden druh sestupuje do nížin, až k moři. Jižní Evropa má jeden, Severní Amerika dva druhy divokých ovcí.
Člověk některé divoké ovce ochočil, pěstoval je ve velkém množství a zavedl jejich chov do všech dílů světa. Domácí ovce však nejsou tak bystré a obratné jako jejich divocí prarodiče, změnily se v tupá zvířata, odevzdaná svému osudu. Lidem však dávají nesmírný užitek.
Ovce se rozmnožují rychleji než kozy. Vrhají jedno až tři mláďata. Jehňata se brzy osamostatní a již v druhém roce života jsou pohlavně dospělá.
Člověk už dávno poznal, že by mu mohly být ovce k užitku, kdyby je ochočil a choval doma. Podařilo se mu to, a tak se postupně z člověka lovce stal člověk pastevec. Nelze přesně říci, kdy se poprvé podařilo ovce ochočit. Je však málo pravděpodobné, že naše ovce domácí (Ovis aries) vznikla jen z jediného druhu ovce divoké. Má asi prarodičů několik, uvážíme-li, kolik nejrůznějších plemen ovcí člověk chová. Domníváme se, že nejvíce plemen vypěstoval pro sebe člověk z ovce mufloní.
Jiná evropská plemena vznikla z muflona a plemena vnitroasijská asi z archara.
Především se zmíníme o ovci raerino, která se pěstuje hlavně pro neobyčejně jemnou vlnu. Jsou to velké, až 170 kg těžké ovce, které dávají ročně až 21 kg vlny. V některých zemích, zejména na ohromných nevyužitých stepích v Austrálii či v Rusku, chovají raerinky v obrovských stádech a získávají vlnu pro sebe i pro vývoz do celého světa.
Znamenitou kožešinu poskytuje ovce karakulská. Jsou to ovce malé a tmavošedé. Staré ovce nemají vlnu valné ceny. Vyrábějí se z ní jen koberce. Nejlepší vlnu mají jehňata hned po narození. Je lesklá, černá a hustě kadeřavá. Teprve stářím se narovnává a šedne.
U nás se nejlépe daří ovci, která se jmenuje slovensky černohubka. Je velmi otužilá a hodí se pro naše poměrně vlhké horské podnebí, které jí velmi svědčí.
Jinak se ovcím nejlépe daří právě v suchých, výše položených krajinách. Přílišné vlhko jim nesvědčí, protože podporuje šíření zhoubného parazita, motolice ovčí.